Miluju Brighton! Klidně bych si tu dokázala představit žít. Možná vidím jen to pozitivní, to je jasné, ale Brighton je prostě skvělý. Lidi jsou tu takoví víc uvolněnější než v Londýně. Večer na ulicích zpívají, a vůbec ne v opileckém stylu.
Ráno jsem vyrazila kolem půl 10 na obhlídku druhé strany města, a jako včera, tak i dnes dopoledne pršelo. Navštívila jsem 99p obchod, kde je vše za 99 pencí nebo míň. Hned bych tam všechno koupila, ale k snídani, kterou jsem hledala, tam nic neměli. Proto jsem zašla hned vedle do The Co-operative obchodu a koupila si pravé cookies s kousky čokolády. 6 za libru, no nekupte to, k tomu za 1.50 3 nektarinky a pití a mohla jsem vyrazit na hlavní ulici, kde se to jen hemží obchody.
Jen, co jsem vyrazila, začalo pršet, a tak jsem strávila půl hodinu na autobusové zastávce a sledovala, jak místní déšť vůbec neřeší. Hned, co déšť trochu zeslábl, vyšla jsem k ulici se stovkami obchodů.
Takto jsem došla až do Hove. Hove je město, které navazuje na Brighton a které se s Brightonem před pár lety spojilo, ale když se místních zeptáte na to, odkud jsou, odpoví vám, že z Hove.
V Hove jsem nějakým krpálem-ulicí vylezla (ano, nikdy jsem v San Franciscu nebyla, ale tohle se tomu skvěle vyrovná) na ulici, která vedla k Dyke Road (Ano, jak pro Brighton typické. Haha.), ze které je prý neuvěřitelný výhled na město. V půlce této ulice jsem to vzdala, protože kopec byl stále strmnější a výhled žádný. Asi proto tam jezdí ten vyhlášený autobus. Haha.
Sešla jsem opět tedy zpět a po pobřeží se vydala stejným směrem. Jenže opět začalo pršet. Tentokrát však tak, že se nedalo pomalu ani jít. Vrátila jsem se tedy do hostelu a zakecala se tu s lidmi z pokoje.
Kolem 4 se počasí vylepšilo a konečně se pořádně dalo vyjít ven. V tu dobu mi taky přišel email od NationalExpress, se kterým v pátek jedu do Oxfordu, že změnili čas odjezdu a já si tak potřebuju vytisknout nový lístek. Jenže kde. Na recepci mi řekli, že mám jít do knihovny, tam ale potřebuju být zaregistrovaná. Už jsem s pomocí holek z pokoje našla místní obchod, kde tisknou, tak to tam půjdu zítra zkusit.
Vydala jsem se tedy ven, že si někde seženu nějakou večeři. Po hodinové procházce skrze uličky jsem se nakonec usadila na Pieru, kde jsem si dala kuřecí nudle. Hned, co mi byly podány, mě napadl racek. Naletěl mi nad hlavu a chtěl krabičku vzít. Nebyla jsem jediná. O chvíli později napadl další lidi.
Chvíli jsem tak seděla na Pieru, protože vykouklo sluníčko a konečně už nebyla taková zima. Kolem 8 jsem se vrátila na hostel, že se půjdu osprchovat. Přijdu do pokoje a tady probíhala velká konverzace, tak jsem se zapojila a zanedlouho jsme se rozhodly, my tři (dánka, francouzko-angličanka), že vyrazíme ven. Sedly jsme si na pláž a povídaly, pak jsme vyrazily do města. Takhle jsme strávily dvě a půl hodiny a bylo to naprosto super.
Žádné komentáře:
Okomentovat