Ráno jsem si trošku přispala. Ono je to něco jiného, když vás nikdo nevzbudí. Haha. Plánem pro tento den bylo zajít na pláž, nakoupit jídlo domů v Poundlandu a Tescu, ve městě koupit pohledy a pak pořádně vše zabalit, abych to vůbec unesla na bus.
Na pláži bylo plno lidí, protože na chvíli přestalo pršet, sláva. Byla jsem tam asi hodinu a pak vyšla směrem Poundland pro nějaké ty dobroty. Tentokrát jsem šla po Rocker Avenue, rušné ulici s typicky britskými domy.
V Poundlandu jsem asi hodinu vybírala, co chci vzít domů a co u nás nemáme. O třináct liber lehčí a o asi tunu věcí těžší jsem se vydala do města pro pohledy. Na žádné jsem po cestě nenarazila a tak jsem zašla do WH Smith, kde jsem je zatím pokaždé viděla. Díky bohu, že jsem tam vlezla, protože zrovna měli akci na pomerančovou čokoládu, kterou jsem tu už jednou chválila, takže jsem hned dvě koupila.
Poté už jsem chtěla jít zpět na pokoj, a tak jsem se rozhodla, že půjdu podél břehu. Na mapě jsem si našla, že je ještě jeden most, který by mě měl na úplném konci převést přes řeku ke Guest Housu. Cesta byla krásná, jenže po hodině a něco jsem zjistila, že žádný most už není a já tak zbytečně šla takovou dálku, když jsem klidně mohla jít po druhém břehu a v klidu bych došla. Jáááááj, no chybama se člověk učí. Haha.
Kolem páté jsem už byla na pokoji. Pořádně jsem jídlo zabalila a pak si vzpomněla, že jsem ještě nebyla v Tescu, kde jsem také něco chtěla. Jelikož bylo hezky, dokonce i svítilo sluníčko, rozhodla jsem se, že půjdu ještě ten den. Odvážila jsem se nechat na pokoji bundu, protože bylo opravdu krásně.
Po pár minutách začalo poprchávat, což jsem si říkala, že je v pohodě, že je to tu normální. Poté začalo už pršet hodně, tak moc, že jsem konečně pochopila význam spojení “pouring rain” (slejvák u nás). Do Tesca jsem ještě došla jakž takž v pohodě, ale z něj už byste mě mohli ždímat a jelikož je to celkově hodina cesty pěšky, dokážete si to asi představit.
Na pokoj jsem dorazila jako bych se zrovna koupala, a řekla si, že už je to jedno a ještě takhle se vydala na pláž, protože jsem chtěla něco vyfotit.
Po příchodu zpět už jsem jen balila a vyhazovala zbytek věcí, které s sebou brát domů nechci. Batoh se trochu zaplnil a asi konečně dospěl k litráži, která je na něm napsána - (70l).
Večer už jsem nic moc nedělala, jen koukala na televizi (ať žije originální vysílání - fuj, fuj dabing) a připravovala se na další den, až ponesu ty mé dva batohy na nádraží.
Žádné komentáře:
Okomentovat