20. den (Glasgow) - 19.7.

Neděle byla asi s počasím nejbláznivější. Jednu chvíli svítilo šíleně sluníčko, další tak hrůzně pršelo, že se ve městě strhla panika a všichny začali hlava nehlava utíkat. 

Jelikož jsem si prošla svou vybranou trasu již včera, tak jsem se dneska chtěla jen tak poflakovat po městě. Je mi jasné, že za tak krátkou dobu nemůžu vidět všechno, bohužel, ale aspoň něco. Glasgow je strašně krásné město a má opravdu zvláštní atmosféru. Strašně těžko se to takhle popisuje. 

Ráno jsem se vydala opět do centra. Oběd byl jasný, Tesco. Už tak nějak jsem se smířila s tím, že pořádné jídlo budu mít až doma, protože s cenou jednoho jídla v restauraci pohybujícím se od 15 liber (pouze jídlo) bych musela mít tisíce jen na jídlo. Ale i tak si nestěžuji, hlad nemám, najím se. Jen tak nějak už mi chybí takové to normální jídlo. 

I když dnes jsem se k tomu normálnímu jídlu přiblížila, jen kdyby bylo teplé. Vybrala jsem si těstoviny s rajčatovou omáčkou s bazalkou, k tomu jablko a pití. To vše za 3 libry, to je trochu rozdíl. 

S jídlem jsem vyrazila k řece Clyde a pozorovala nespočet mostů, které tu v Glasgow jsou. Poté jsem se vydala podél řeky ke Glasgow Green, který jsem si včera prošla důkladně. Dnes jsem jen prošla hlavní bránou a uličkou se dala do Merchant City, kde jsem prolezla snad každý obchod, abych našla nějaké normální pohledy. Tak nějak se potvrzuje, co jsem předtím psala, čím jedu výš, tím jsou pohledy dražší. V Glasgow seženete jeden pohled od 60 pencí výš. Jídlo je tu bych řekla levnější.

Jo, a pronájem bytu se tu pohybuje okolo 400-600 liber za necentrum, což je docela slušné. Né, že bych měla v plánu se stěhovat, ale to jen pro zajímavost, jak to tu mají. A velké kafe tu koupíte za 1.69. 

Také jsem hledala tejpovací pásky, protože se mi začíná ozývat koleno. Ano, nikdy jsem toho tolik nenachodila, není zvyklé. Aspoň, že to vydrželo 20 dní. 

Pásky jsem našla a tak nějak se protoulala zpět k Buchanan Street, kde začalo tak šíleně pršet, že všechny obchody otevřely dveře a zvaly lidi dovnitř. Má nepromokavá bunda nestíhala, takže jsem taky zalezla do obchodu. 

Za pár minut už zase svítilo sluníčko a všichni sundávali zimní bundy a chodili jen v tílku. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, jak se to tu tak rychle mění, nevěřila bych mu. Každých pět minut jiné počasí a docela extrémní. Asi proto tu všichni nosí zimní bundy s sebou. A taky nedoporučují se bezhlavě vydávat do hor, protože prý nikdy nevíte, jaké počasí může za pár minut být. 

Takhle jsem se toulala asi 8 hodin. (To je moje denní minimum, pak budu celý měsíc asi odpočívat. Haha.) Na Glasgow je dobré, že centrum je takové dostupné, všude dojdete pěšky během pár minut, pokud se neztratíte. A věřte mi, že ne, protože jsem se taky neztratila. Kdybych tu byla déle, tak bych určitě chtěla vidět i další části, ale za dva a půl dny se to nedá vše stihnout, ale aspoň si můžu říct, že jsem tu byla a viděla to hlavní, co jsem chtěla. 

Navečer jsem se ještě stavila v Tescu na nákup večeře a zítřejší snídaně. Trošku jsem se rozjela a udělala trošku větší nákup (na mě, na ně ne). Také jsem popadla Oreo zmrzlinu a balení Orea s dvojitou náplní. Nutně je potřebuju u nás. 

Po příchodu na pokoj jsem si začala balit věci a tak nějak mi bylo líto, že tu nejsem déle. Už teď je jasné, že Glasgow jde na druhé místo v mém nej seznamu, hned za Brighton a před Londýn. 

Jo, a taky jsem zjistila, že neodjíždím ve 12 ale až ve 3. Za každou hodinu navíc tady jsem ráda, jen je trošku otravné tahat s sebou krosnu, ale co, to mi to přece nezkazí a navíc ještě není tak těžká. 

Hlavně doufám, že autobus vůbec přijede a nebude mít tak velké zpoždění. Mé další kroky povedou do Inverness. To je vlastně můj nejsevernější bod celé cesty a doufám, že tam neumrznu. I když to jsem si říkala i o Glasgow a včerejších 11 stupňů se pak dalo přežít. 

Ubytování tu bylo taky super. Pokoj sama pro sebe, 5 sprch s wc pro 8 pokojů je mnohem lepší než jedna sprcha na 150 lidí. Za 3 noci tady jsem zaplatila bez pár korun 2000,-, což jde. Teď už zase chvíli budu na společných pokojích, v Inverness po 4. V Glasgow mě tedy hostila Umělecká univerzita Glasgow a byla jsem spokojená. Pro někoho by to možná bylo nedostačující, ale když pak celý den chodíte a na pokoj se jdete jen vyspat a umýt, tak je to, věřte mi, úplně v pohodě. 

A taky mi vynášeli každý den koš, čehož jsem si všimla až první den večer. Myslím, že ten někdo se musel leknout, protože jsem si prala věci a šňůru jsem měla tak vtipně pověšenou, že byste se smáli. Jeden konec upevněný za okno, druhý omotaný kolem radiátoru. 

Ukončila bych to tím, že je Glasgow strašně super město, lidé jsou tu v pohodě, sarkasmus a ironie na každém rohu, prostě ta atmosféra tady je dokonalá. 

Budeš mi, Glasgow, chybět a myslím, že budu odjíždět se stejně těžkým srdcem jako z Brightonu. 

Fotky