Páni! Co víc říct. Londýn je úžasný. Těch lidí tady a hlavně různých lidí. Možná by se to dalo jakž takž srovnat s Prahou, ale tady je to mnohem diverzovanější. A to se mi líbí. Černoch tu je něco normálního, kdežto u nás se lidé hned otáčí a ukazují si.
Noc byla na zdejší podmínky super. O ničem nevím, a ani 12 lidí v tak malém pokoji mi nevadilo. Jo, je pravda, že pár lidí začalo ve 4 hodiny chodit sem a tam a jelikož zdejší dveře trošku vržou, tak to nebylo moc příjemné, ale že bych se kvůli tomu nějak zlobila, to vůbec. To ale neplatilo pro jednu francouzku, která neustále ječela, ať si vezmou věci a vypadnou. Když to pak řekla mně v 8 ráno, tak jsem jí hezky odpověděla, že jako co čeká, když je tu tolik lidí a všichni nemůžou spát stejně. Pak jsem radši zmizela, než mi stihla jednu vrazit.
Moje první cesta vedla k budově parlamentu a Big Benu, prošla jsem po Lambeth Bridge a okolo Westminster Abbey (o kterém jsem psala na základce referát) jsem došla až k Big Benu. Je daleko lepší než na fotce nebo v televizi. Po břehu Temže jsem došla až k Londýnskému oku a pak se pomalu vrátila do hostelu, protože jsem si tam chytře zapomněla bundu a jít bez bundy k Buckinghamskému paláci by asi nebylo super.
Právě sedím v Green Park hezky opřená o strom a držím partu se stovkami dalších lidí. Nevím, čím to je, avšak už za těch pár hodin tady mám pocit, že jsou tu lidé tak nějak jiní. Usmívají se na vás, na přechodu vás hned každý pustí, i když nemusí. Když vidí, že koukáte bezradně do mapy, hned se ptají Vot á jů lukin fó? (Co hledáte?) Musím říct, že se mi tu fakt zatím opravdu moc líbí.
No zpátky k tomu mému zapomenutí. Vrátím se na hostel pro bundu a nepříjemná francouzka už tam nebyla, tak jsem využila šance a rychle dobila všechna má zařízení a nahrála první video. V tom začalo malinko pršet a tak mi ani nevadilo, že trčím ty dvě hodiny na hostelu. Hned kolem 12 jsem vyrazila směr Buckinghamský palác, avšak bych to nebyla já, kdybych si při placení vody neuvědomila, že nemám peněženku. No a kde byla? Nebojte, nikdo mi ji neukradl. (Babi/dědo zatím si na věci dávám pozor.) Ležela na pokoji, protože jsem z ní vyndávala sluchátka. Tudíž mě čekala opět cesta zpět, ještěže se jednalo jen o 15 minutek.
Cestu k paláci jsem zvolila asi netradiční, protože jsem nějak nezahlídla jiné turisty. Prošla jsem si hezkými malými uličkami a už už jsem stála před ohromnou budovou, kterou chrání takoví ti červení páni, co si z nich dělal Mr. Bean srandu. Potkala jsem se s několika stovkami turistů a stejně jako oni vyfotila asi tisíc fotek a udělala i nějaké to selfie.
Poté už má cesta vedla do Hyde Parku přes Green Park, kde právě teď znovu odpočívám. Hyde Park mě uchvátil, všechny ty uličky a opět stovky lidí ležících či sedících na trávě. Avšak do Hyde Parku jsem šla jen kvůli Speaker’s Corner (roh řečníků). Nevím proč, ale ten jsem z celého Londýna chtěla vidět nejvíce.
Fascinují mě taxíky, hlavně ty, jenž jsou polepeny reklamami. Hlavně jedna mě zvláště zaujala a to na muzikál, který momentálně běží na Broadwayi a o kterém jsem myslela, že nikdo neslyšel.
A také už vím, co si povezu domů. Vodu Volvic za 1.30 za 1,5l. Prodávají se tu různé příchutě a po ochutnání pomeranč/broskev už snad nic jiného tady pít nebudu. Vodu jsem kupovala v takovém jednom malém obchodě, přesně, jak vidíte ve filmech, a v něm prodával ind.
Jsou čtyři hodiny odpoledne a já bych se asi měla zvednout a pokračovat dál na Piccadilly Circus. Tak já razím, a hlavně si potřebuju koupit něco k jídlu.
Poslední část píšu už z pokoje. Dnes jsem to v osm prostě zabalila, neboť moje nohy asi kolabují. Po projítí Green Parkem jsem to vzala po hlavní ulici Piccadilly k Piccadilly Circus. Tedy to je ruch, řeknu vám. Avšak můj zrak okamžitě zaznamenal, že přes ulici je stánek lákající na muzikál Wicked. Cože?! Tak jsem hned utíkala, abych si ho zblízka vyfotila. Ano, jsem šílený turista. Na Piccadilly jsem si poslechla chvíli kytaristu, co nebyl k rozeznání od originálu zpívaných písniček.
Poté jsem zamířila ulicí k The Mall, neboli hlavní třídě k Buckinghamskému paláci. Ještě jsem se zastavila v Tescu pro něco k obědo/večeři. Za 2.50 jsem si koupila 4 bagetky a dvě 600 ml pití. Proč u nás taky nemají takový výběr?! Zanedlouho jsem už kráčela k Trafalgarskému náměstí, kde bylo snad tisíc lidí. Pak mé kroky už vedly k sídlu národní gardy a poté sídlu premiéra. Chystala se nějaká akce, protože tam bylo několik kamer, ale po půl hodinovém čekání už jsem to vzdala a radši si šla sednout na břeh pod Londýnské oko.
Jinak Londýn žije skořápkami. Lidé jak blázni sázejí a “umělci” z nich krásně lákají peníze. Jo a mám tu už kamarády. Všichni jsme si našli vzájemné téma a to nevrlou francouzku. Haha.
A jelikož mi nefunguje zásuvka, tak se ozvu nejspíš až z dalšího hostelu a to zítra na Mile End Road.
Žádné komentáře:
Okomentovat