Paní už byla v sedm hodin vzhůru. Slyšela jsem, jak vstávala. Já vstávala až asi o hodinu déle, když se vracely na pokoj dvě Švédky, které okamžitě zalezly do postele.
Nechtěla jsem je rušit, tak jsem se sbalila a odešla do města. Nejprve jsem měla namířeno do Primarku, už se ze mě fakt stal pravý turista a naštěvuju ho v každém městě. No, pár věcí jsem si koupila a ano, stále ještě mám místo v batohu. Vždyť jsem taky odjížděla s do poloviny naplněným batohem.
Poté jsem si prošla zbylé obchody na hlavní třídě, ve WH Smith (noviny, knihy, papírnictví) něco malého nakoupila a poté si šla sednout na horkou čokoládu do Mekáče. Ono taky co se dá jiného v tomhle šíleném počasí dělat. Za celý den nepřestalo ani jednou pršet a ještě k tomu je opravdu zima.
S věcmi jsem se po této malé pauzičce vrátila na chvíli na hostel, kde jsem našla poloprázdný pokoj. Švédky byly pryč.
V klidu jsem si zabalila věci do batohu, pustila na chvíli televizi, když v tom najednou začal houkat alarm. Co teď? Sbalit věci a odejít? Kouknu z pokoje, nic se neděje, žádná panika, zalezu. Alarm přestal, za minutu opět spustil. Opět nikdo nic nedělal. Dojdu k závěru, že je to pravděpodobně zkouška alarmu, jen mi o tom nikdo neřekl.
Kolem druhé jsem se rozhodla, že do toho deště opět vylezu. Pršelo ještě intenzivněji, avšak bych si neodpustila, kdybych byla v Newcastlu a neprošla se po Milennium Bridge.
Bez mapy a s absolutně nulovým ponětím o tom, kde je. Vlastně jo, věděla jsem, jakým směrem jít. Nejprve jsem tedy došla k Tyne Bridge, kde byla velká doprava a já byla neustále v pozoru, aby mě nějaké auto “nenahodilo”.
O chvíli později už jsem podle ukazovatele odbočovala na cestu vedoucí podél břehu k Millennium Bridge. Je to takový moderní most mezi staršími a pro Newcastle už je typický. Cestou jsem také objevila ceduli popisující život Daniela Defoe, vůbec jsem neměla ponětí, že tu žil. Most jsem si prošla. Ano, splnila jsem si, co jsem si předsevzala, a spokojeně pokračovala ke Grey’s Monument, pomníku u hlavní třídy, díky němu jsem vždycky věděla, že jsem se neztratila.
Chvíli mi dalo zabrat než jsem našla Tesco, abych si koupila večeři. Tentokrát má volba padla na těstovinový salát s kuřetem a slaninou. (Celkem ušel, tedy oproti minulému kuskusu byl výborný.) K tomu jsem si vzala jablko a pití. Ano, opět jsem využila Meal Deal - akce za 3 libry. Můj pohled taky stanul na jablečných šátečcích, nebo vlastně něčemu podobnému. (Teď jsem jeden měla a panebože, mňam. Je to jakoby závin, ve kterém jsou kousky jablek s jablečným pyré a šlehačkou.) Také jsem popadla koblihy na zítřejší snídaňo-oběd do autobusu. Ano, vím, žiju tady opravdu zdravě. Haha.
Ještě jsem se po cestě zpět na hostel stavila pro pohledy na zdejší trh, protože nikde jinde jsem je prostě nemohla sehnat.
Po příchodu na pokoj jsem ho opět našla poloprázdný. Nikdo se ještě neubytoval na zbylé dvě postele, a tak tu asi budeme s paní sami.
Paní taky asi po půlhodině dorazila. Stejně promočená jako já. Hned jsme se daly do hovoru, vyzvídala jsem, jestli byla tam, kam chtěla jet. A ona se pak také ptala mě. Podělila se se mnou o podle ní broskve, i když to jsou nektarinky. Prý objevila výhodnou nabídku - 10 ks za 1 libru, tak to brala. Ehhhhm, úplně jsem v tom viděla mou babičku z Boleslavi. Jakmile je to v akci, koupím to.
Takže jsem dostala pět nektarinek a ještě mi byly nabízeny další věci. Paní je opravdu strašně hodná a hlavně hovorná, což je naprosto skvělé a já mám aspoň o zábavu postaráno.
Zítra mě tedy čeká poslední město, které v tomhle mém putování navštívím, Sunderland. Autobus mi jede z Newcastlu ve 12 hodin a v Sunderlandu bych měla být kolem půl jedné. Bude to tak můj poslední hostel. I když vlastně mým posledním hostelem je tento, protože v Sunderlandu jsem ubytovaná v jednolůžkovém pokoji, takže vlastně zakončuji svou hostelovou ságu tady v Eurohostelu.
Nějaké hostelové shrnutí určitě bude, až se mi uleží všechny vzpomínky na všechny ty úžasné lidi, co jsem po hostelech potkala. Zatím můžu říct, že za mě hostely mohu jen doporučit, i když jsem se toho ze začátku docela bála, teď bych neměnila.
Fotky z dneška budou nejspíš až zítra, protože mi je tu internet nechce nahrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat