Ráno jsem byla probuzena v 7 hodin, protože britky jely na Skye a musely tedy vstávat brzo. Vzbudily celý pokoj, protože když jedna slézala dolů, tak to ani jinak nešlo.
Já se do města vydala kolem 9, ono je Inverness oproti ostatním městům, které jsem zatím tady navštívila, nejmenší.
Vyrazila jsem tedy nejdřív do Icelandu, abych si koupila pití. O 59 pencí lehčí a o dvoulitrové pití těžší jsem vyšla k řece Ness. Přešla jsem přes most, kterým teď chodím kdykoliv můžu, protože se s vámi tak hezky houpá, že jakmile z něho sejdete, stejně se pořád houpete.
Po nastudování značek jsem se rozhodla pro okruh okolo ostrůvků Ness. Celý okruh trvá asi 2 hodiny chůze, ale uvidíte toho opravdu hodně. Poté už jsem vylezla na místní hrad, který je teď sídlem šerifa a ze kterého je skvělý výhled na celé centrum Inverness.
Prošla jsem si High Street a hlavní nákupní třídu, kde jsem si v nákupním centru dala sendvič. (Oni tu fakt skoro nic jiného takhle nejí. Všude samé sendviče.) Atmosféru Skotska dodávají hráči na dudy, které tu potkáte na každém kroku.
Chtěla jsem vidět hlavní most v Inverness, avšak jsem si tak nějak neuvědomila, jak daleko to je. A hlavně když jsou všechny kratší cesty uzavřeny kvůli přestavbě. Dostala jsem se až do takové trochu lepší čtvrti, kterou jsem prošla až do bodu, kde jsem si řekla dost, a šla zpátky, protože to mé koleno už nezvládalo a záda díky tíze batohu taky moc ne.
Došla jsem tedy k nejbližší lavičce (pár km) a tam chvíli pozorovala mou noční můru - racky. Po chvíli ke mně přišel turista s batohy a ptal se mě na nádraží. Vždycky když vím, tak si připadám tak důležitá. Tohle jsem věděla, protože to je přímo vedle hostelu, tak jsem mu poradila. Za chvíli na to jsem fotila paní u mostu. Asi vypadám důvěryhodně. Haha.
Poté jsem prolezla snad každou uličku v centru, protože jsem chtěla počkat do 8 na průvod hráčů na dudy. Vydržela jsem to do půl 8, a když mi řekli, že dnes nebude, tak jsem to zabalila a šla do hostelu totálně vyčerpaná, zato se spoustou fotek a skvělých zážitků. Třeba chytnu něco takového v Edinburghu.
Počasí tu bylo skvělé, ani zima, ani teplo. Občas mírně poprchlo, ale to spíš dopoledne, odpoledne pak svítilo sluníčko. Zatím jim ta předpověď moc nevychází, což je dobře. Ale i tak už se těším na to teplo u nás.
Jo, a taky mě zaujalo, že i když jsem tolik na severu, tak je to tu s tou jejich řečí lepší. Jde jim líp rozumět, jasně, Glasgow má svůj speciální akcent, ale tady to je zatím pohoda. Myslela jsem, že bude hůř. I když kdyby na mě začali galštinou, tak jsem ztracená, protože ty značky už tak stojí za to.
Zítra tu mám ještě celý den před sebou, všechny mé spolubydlící zítra odjíždí, tak jsem zvědavá na to, kdo přijde na pokoj nový.
Taky už jsem za tu dobu, co jsem na hostelech, kde je špatný internet, stihla přečíst celou knížku (456 stránek, to je na mě mooooc). Zítra si jdu pro další, mají tu 3 za 5 liber. Takže si domů povezu asi celou knihovnu. Haha. Aspoň ale konečně přečtu všechny díly série Rizzoli&Isles od Tess Gerritsen.
Jo a vím, co mi dalšího bude chybět. Jejich brown sauce, taková hnědá omáčka, kterou cpou do všeho.
Za deset dní už odjíždím z Londýna do Prahy, šíleně to uteklo, ale ještě mám 10 dní a už se tak trochu těším na naše počasí a ne tyhle skoky. Ještě mě tedy čeká ve čtvrtek Edinburgh, od neděle do úterý Newcastle Upon Tyne a od úterý do čtvrtka Sunderland.
Zítra se chystám na ještě jeden okruh okolo Ness Islands, pak sehnat nějaké pohledy a párkrát se projít po hýbajícím mostě.
Žádné komentáře:
Okomentovat