Benátky. Benátský karneval. Kupec benátský. Casanova. Město kanálů a mostů. Carlo Goldoni. Antonio Vivaldi. Ale také Terence Hill. To vše patří k Benátkám.
Pokud chcete navštívit Benátky, musíte buď přes most z Mestre nebo loďkou z Punta Sabbione. Ve městě neuvidíte žádná auta, kola ani autobusy. Vše je řešeno vodní dopravou. Benátky nejsou jen hlavní ostrov, ale také další ostrůvky jako Murano, Burano...
Vzhledem k situaci, kdy je vstup do Benátek již zpoplatněn, jsme se rozhodli využít služeb cestovní kanceláře Jukej/Hellotour (i když spíše preferuji cestování bez CK).
V pátek 19.4. byl ve 21:00 odjezd z ulice Na Florenci, kam byly také ve třičtvrtě na devět přistavěny dva dvoupatrové autobusy. Cesta utekla velice rychle, kolem půl deváté jsme již přijížděli na parkoviště v Punta Sabbioni. V 10:15 jsme nastoupili na menší trajekt, který nás po cca půl hodině vypustil do víru města.
Paní průvodkyni jsme ztratili již při přechodu prvního mostu. Když jsme se prodrali k náměstí San Marco, byli jsme ohromeni další várkou turistů. Krásné počasí, sobota a Velikonoce = turisté všude, kam se podíváte. :D
Po cestě z trajektu na náměstí San Marco narazíte hned na první důležitou památku - Most vzdechů (Bridge of Sighs). Poslední most, který viděli odsouzení před popravou/nástupem do vězení. Pouze jediná maska na tomto mostě se směje.
Na San Marco se nachází Dóžecí palác (Doge's Palace), bazilika sv. Marka a hlavně také dva sloupy, mezi kterými nesmíte projít, jinak se nedožijete dalšího roku.
Pozor! Pokud chcete navštívit nějakou z těchto památek, rezervujte si své místo předem a hlavně investujte do vstupenky Skip the Line. Fronty jsou opravdu šílené.
Naše další kroky vedly k mostu Ponte di Rialto, nejstaršímu a nejznámějšímu mostu. Ten byl navržen Antoniem de Pontem a byl dokončen koncem 16.století. Přejít tento most je zážitek. I když je rozdělen na tři části/tři cesty, projít každou z nich chce pevné nervy.
Stojí to však za to, protože se dostanete na druhou stranu kanálu a hlavně máte možnost najít malé uličky, kde je možné nepotkat nikoho. Tam teprve uvidíte, jak se věci skutečně mají. Prádlo vám visí nad hlavou. Občas vám někdo z místních vyklepe na hlavu nějaký ten ručník, deku... Máte možnost nahlédnout do zadních částí restaurací a hlavně objevit podniky, které jsou navštěvovány místními.
Jelikož jsme byli předem připraveni, nenechali jsme se napálit turistickými lapači a našli jsme si restauraci v jedné z odlehlejších uliček. Samozřejmě jsme si objednali pizzu (cena od 7 po cca 18 euro), voda 0,75l za 3 euro. Pivo kolem 7 euro. Na co si dát pozor i v těchto normálních restauracích? Dýško. Pokud máte dýško již zahrnuto na lístku nebo je uvedeno hned v menu na prvním místě, nemusíte si s počítáním nějakých procent lámat hlavu při placení. Jinak je běžné při spokojenosti pár procent připočítat. Hlavně si, prosím, nesedejte na jídlo či kávu na San Marco. Tedy pokud nemáte pár set euro jen tak na vyhození.
Díky tomu, že jsme byli ponecháni městu bez průvodce, jsme se dostali až k náměstí Margharita, kde jsme byli snad jen s pár místními. Po vydatném a vynikajícím obědě jsme potřebovali kávu. Další tip: Zkuste si vypít kávu jako místní tzv. na stojáka u pultu. Taková káva stojí cca 1euro, pokud si k ní sednete stojí 3. O peníze nejde, ale ten zážitek stojí si myslím také za to.
Bez mapy, navigace a jen díky vlastním smyslům a hlavně díky rozcestníkům jsme se dostali zpět k Ponte di Rialto, kde jsme si sedli mezi ostatní turisty na břeh kanálu. Pozorovali jsme gondoly, vaporetto (místní MHD) a další loďky, které se na kanálu střídaly jako o život.
Nedaleko se nachází trh, kde si můžete koupit ovoce, zeleninu, ale také ryby a další mořské "potvory". S fragolami (jahodami) jsme došli na druhou stranu kanálu, kde jsme si opět sedli a dál pozorovali život na laguně.
Gelato (zmrzlina) stojí také za zmínku. Je to úplně jiná liga. Nejen v kvalitě, ale také v porci. Kopec zmrzliny stojí kolem 2 eur, dva kopce pouze 3 eura.
Co za to ale nestojí (pokud to není na vašem bucket listu)? Projížďka gondolou. 80 eur za 30 minut beze zpěvu, 100 eur za 30 minut se zpěvem. Gondol je na kanálu tolik, že do sebe skoro naráží, gondoliéři na sebe pokřikují a celkově to kazí celou tu atmosféru jízdy gondolou, která je tak prezentována v médiích.
Pokud tedy nejste připraveni a pořádně poučeni, můžete v Benátkách utratit veškeré své úspory. Když si ale přečtete pár článků, či se podíváte na pár videí, můžete si Benátky užít se vším všudy/nijak se neomezovat a nepřijít o celé své jmění.
Další mýtus, který jsme několikrát četla a slyšela, je, že to v Benátkách páchne a voda je špinavá. Voda byla nádherná, pach žádný. Tedy v jedné uličce bylo poznat, že se tam nachází WC, ale jinak nic. Jen tak mimochodem, plno ukazatelů na WC, ale ve skutečnosti těch toalet dokážete spočítat snad na prstech jedné ruky.
Večer ve 20:30 jsme opět nastoupili na trajekt směr Punta Sabbioni a tedy i poté na autobus směr Praha, kam jsme dorazili kolem osmé ráno dalšího dne.
Benátky opravdu za návštěvu stojí. Nikdo neví, jak dlouho tu ještě budou, když se každý rok o 5cm potopí. Je to úplně něco jiného. Kdo neviděl na vlastní oči, nepochopí, jak to vše může takto fungovat.
