Cesta je to krátká, ale už jsem se stihla poučit z těch pár jízd s National Express, že na řád spoléhat vážně nemám, a tak jsem hned po probuzení kontrolovala zpoždění spoje. 25 minut. Pomalu jsem tedy vyšla, hodila klíček do schránky a tím se tak odubytovala.
Ještě byla docela tma a já měla na výběr z několika cest. Raději jsem zvolila projití centrem, protože přece jenom se mi nechtělo jít po odlehlé cestě. Potkala jsem pár lidí, kteří spěchali do práce. Vždycky, když takhle jdu, tak si říkám, co si asi musí myslet. Jeden batoh pomalu větší než já, druhý menší nasazen obráceně. Když oni se takhle nesou nejlíp.
Na autobusák jsem dorazila kolem 4:45. Podle řádu měl autobus přijet v 5:05, podle zpoždění 5:30. Takže jsem se tak hezky usadila a začetla se do knížky. Bylo celkem teplo, za což jsem byla ráda.
Kolem 5:15 už se ke mně blížil bílý autobus. Nastupovala jsem sama. Cesta uběhla celkem rychle, do Liverpoolu je to z Chesteru kousek, asi 40 minut.
Dorazili jsme kolem 5:50 a jelikož bylo ještě málo, tak jsem si chvíli sedla do čekárny a čekala, až vyjde sluníčko a hlavně, až se trochu město zalidní.
O hodinu později už jsem vycházela z nádraží s mapou cesty k hostelu v ruce. Poprvé jsem docela nevěděla, kam mám jít. Po chvilce luštění ulic na mě volá postarší pán, jestli jsem ztracená. Odpovídám, že ne, ale že se spíš ujišťuju s názvy ulic. Okamžitě ke mně přispěchal a začal mi radit kudy kam. Poděkovala jsem, popřála hezký den a už se vydala správným směrem. (Mimochodem došla bych tam i cestou, kterou jsem chtěla jít já.)
Po asi 5 minutách jsem už byla v hlavním centru. Teda páni, takových obchodů, tolik věcí, jen kdyby ty ceny pro nás nebyly tak odpudivé.
Jelikož jsem uviděla otevřený McDonald, okamžitě jsem zamířila tam, protože jsem potřebovala nutně kafe, jinak bych do třech nevydržela.
Pak už jsem vyrazila směr dolů (sama jsem nevěděla, kam jdu, ale já prostě tu mapu nechci!! Haha.), až jsem došla k přístavu. Už jsem myslela, že jsem opět v Londýně, protože tu mají také své vlastní "oko". Přístav je nádherný, nádherné budovy, muzeum. A hlavně všude, a to po celém městě, Beatles.
V přístavu jsem se zdržela až do asi 12, kdy jsem se vydala hledat cestu zpět, trošku jsem bloudila, přiznávám. Ale nakonec jsem našla ulici Stanley Street, kde jsem ubytovaná. Hlavně, že jsem neustále chodila kolem ní a přitom je tak krásně vidět, protože má u nápisu duhu.
Ještě však nebyly tři odpoledne, tak jsem zamířila na oběd.
Ve tři odpoledne jsem vcházela dveřmi hostelu Hoax. Už při příchodu jsem byla unešená, jak rozdílný od těch předešlých je. Moderní, luxusní, prostě takový hezký. Né, že by tamty nebyly, ale tohle je takové jiné.
Měla jsem zarezervovaný pokoj po 6 lidech, ten jsem taky dostala, a to ve 3. patře, ze kterého koukám na Matthew Street a Cavern, které proslavili Beatles. (V této ulici jsou samé bary a hospody, které do 4 do rána vyhrávají, což můžu zatím potvrdit. Připadám si jako bych tam byla s nimi, jak to křičí. Proto asi mají taky na recepci špunty do uší zdarma. Ale mně tohle nevadí, já usnu. Tohle samé bylo v Oxfordu, tam to taky šíleně křičelo každý večer.
(Je čtvrt na jedenáct a stále tu jsem sama.)
Po ubytování jsem se vydala obhlédnout obchody. Samozřejmě jsem zavítala do Primarku, který tu má pět pater. Ano, pět! Hned mé oči padly na tepláky s Olafem, a zrovna byly za 5 liber. Neberte to.
Co mě však nadchlo nejvíc byl obchod s DVD a CD. Rááááááááj na zemi. Měli tam snad každý seriál, co kdy vyšel. Hned bych jim to tam všechno vykoupila. Jen mít těch 39 liber na jedno DVD. Haha.
Dále mé kroky vedly okolo skupinky (šest lidí) protestujících na pomoc Řecku.
Pak už jsem šla na hostel, protože jsem nějak unavená po tom časném vstávání.
Zatím na mě Liverpool udělal skvělý první dojem. Zítra bych chtěla obejít památky, ještě jednou zajít do přístavu a do muzea Beatles a normálního muzea.
Žádné komentáře:
Okomentovat