Zdravím z Leicester Square, malého náměstíčka nad Trafalgarem a pod Soho. Za chvíli razím do čínské čtvrti v Soho, jen jsem si musela na chvíli sednout. Již mám v nohách 10km a to se pak ještě musím vrátit zpátky do hostelu, abych si sbalila věci a ráno mohla potichu zmizet.
Včera večer se k nám na pokoj přidal pár rusáků, hned jsem si je udobřila tím, že jsem jim poradila, které postele jsou volné a vždy jim otevřela dveře, když ještě nevěděli, jak se pracuje se zámkem na dveřích.
Ráno jsem se chytře namazala krémem na opalování, protože jsem se včera trošku spálila a to to tu fakt moc nepálí. No ale co se nestalo, vylezu z hostelu a ono začne pršet, vracím se tedy zpět pro bundu, kterou okamžitě využívám, protože prší až k ulici Fleet Street, asi půlky mé cesty.
Hned u hostelu jsem byla opět mile překvapena, kdy mě místní zdravili typickým “Morning” (ránko). Po cestě se mě dvakrát zeptali, jestli jim poradím kudy kam. První se mě ptala paní na poštu, tak jsem ji poradila, kde je, ale že je už od doby, co tu jsem, zavřená. Taky ji sháním, protože bych ráda poslala nějaké pohledy, ale stále nic. Asi bydlím ve špatné čtvrti.
Poté se mě ptal turista na jednu ulici, tak jsme cestu nějak dali dohromady. Připadala jsem si strašně chytře, protože touhle ulicí jsem včera šla z Mile End, kde momentálně pobývám.
Mým prvním bodem dnes byl St. Paul’s Cathedral, neboli katedrála svatého Pavla. Tohle místo pro mě bylo důležité vidět, protože jsem o něm psala v mé bakalářské práci. Kázal zde Martin Luther King při cestě do Osla.
Jo, a taky jsem tu zahlédla Felicii. A řídil ji černoch. :D
Tak jsem opět na Trafalgar Square a už mám za sebou důkladné projití China Town. Téééda, tam to tak vooooooní. Těch restaurací a obchůdku. Natočila jsem odtamtud video, pak se ho pokusím hodit na internet.
Poté jsem chtěla ještě vidět čtvrť Soho. Snad nejznámnější v celém Londýně. Tam se mi dooost líbilo. Taková přátelská atmosféra a různé typy lidí. To se ani nedá popsat.
Teď už mé kroky povedou k nějakému obchodu s jídlem, protože už je čtvrt na 2. I to počasí už se začíná vylepšovat a vypadá to, že už snad pršet nebude.
Hlásím se z hostelu, kam jsem dorazila kolem 17 hodiny vyčerpaná. V nohách 22 km a to je ještě potřeba sbalit všechny věci, abych mohla zítra v tichosti odejít.
Po odchodu z Trafalgar Square jsem to vzala stejnou cestou k hostelu, tedy okolo St. Paul's Cathedral. Cesta je to poměrně dlouhá, a tak jsem se hned v prvním Tescu zastavila pro oběd. Celou cestu domů svítilo sluníčko a já tak konečně mohla odložit bundu a dopálit se.
Při značce Whitechapel, neboli bangladéšsko-muslimsko-islámské čtvrti, jsem už nohy ani necítila. To mě zítra čeká dalších 10km cesta na Victoria Coach Station. A s batohama. Už teď se netěším, ale já to prostě dokážu, nepojedu autobusem, a ne a ne.
Ještě jsem se přemohla, abych si došla do The Co-operative Store pro zítřejší snídani, abych se pak nezdržovala. Tohle nechápu, máte jedno pití, které stojí 1.09. Když si však koupíte dvě, za obě zaplatíte celkem 1.00. Tedy dvě pití jsou levnější než jedno samotné. Kde to jsme?! Haha. K tomu jsem si koupila 4 třešňové muffiny za 89 pencí celkem a jsem spokojená.
Teď už mě čeká jen zabalení posledních věcí a poslední noc v tomto hostelu. Jo, když přišla na pokoj zpět korejka, tak se mě ptala, jestli nejsem spisovatelka, že tu prý pořád do toho počítače ťukám, tak jsem jí tak vysvětlila, že tu píšu tohle.
Zítra jsem tedy v Londýně do 14 hodin, kdy mi jede autobus do Brightonu, který je 84 km od Londýna, a kde si už konečně dám Fish&Chips.
Fotky - na konci
Žádné komentáře:
Okomentovat