25. den (Edinburgh) - 24.7.

Už v Inverness jsem cítila, že na mě něco leze, a taky že jo. Ráno jsem se probudila s pořádnou rýmou, kašlem a bolestí v krku. No co, to se přece přežije.

Prvním úkolem bylo ráno najít papírové kapesníčky. Když jsem v Tescu viděla cenu jednoho balíčku (10 kapesníků, prostě balíček) 60 pencí, tak jsem myslela, že mě odvezou. Balení 6 balíčků už vás stojí 1.5. Už vím, proč tu všichni říkají, že je Edinburgh oproti ostatním městům dražší.

První den jsem chtěla věnovat návštěvě hradu, projití The Royal Mile a Princess Street. Ani ne po pár metrech na The Royal Mile jsem se zůčastnila představení australana, který předvádí různé triky s ohněm atd. Celé to trvalo asi půl hodiny a docela jsme se u toho zasmáli. A mám to celé na videu.

Poté už jsem vyšla k hradu, kam jsem se podívala jen na nádvoří, protože vstup dovnitř stál okolo 20 liber, a to si můžou nechat. S hradem jsem i tak byla spokojená a po schodech jsem se vydala dolů k Princess Street. Ze schodů je nádherný výhled na centrum Edinburghu s ruským kolem.

Na Princess Street mi to nedalo a zase jsem prošla pár obchodů. Něco málo jsem opět nakoupila. Takže už domů povezu knížek 7. (Mimochodem po večerech už jsem dvě přečetla.)

Jelikož bylo kolem druhé hodiny a já měla jen muffin k snídani, tak jsem hledala nějaké místo s jídlem. Protože už mám těch všech sendvičů dost, tak jsem vlezla do Mekáče. Bože, jak já už se těším na normální jídlo. Myslím, že si po příjezdu domů sendvič, bagetu atd. nedám hodně dlouho.

S jídlem (cheeseburger) jsem se vydala do zahrady, kde jsem spolu s asi tak stovkou lidí poobědvala.

Poté jsem si ještě prošla celé centrum a pomalu se vydala na hostel vyložit svůj nákup. Na pokoji už byl nový obyvatel z Rumunska. Je celkem v pohodě a dost spolu takhle, když se potkáme, mluvíme. Hned první den tady ztratil pas. Jinak se vrátil z Indie, kde byl pár měsíců a teď přijel zpět do Británie, nejdřív do Edinburghu a pak pojede do Newcastlu, kde pracuje z autisty. Tohle mě na hostelech baví, že si tu můžete pokecat s kýmkoliv.

Večer jsem si řekla, že už to vzdávám a našla jsem si restauraci a zašla na normální večeři. Teda nebyla to žádná tradiční britská, ale malajská. Ale i tak mi to bylo úplně jedno, hlavně, když to bylo na talíři a bylo to teplé. Za rýži se sladkokyselým kuřetem chtěli 4.80 a limonádu do 0,3l 1.20, a to ještě podle nápisu na dveřích očekávali 20% dýško.

Na pokoji jsem pak prokecala skoro celý večer, dočetla knížku a zkoukla díl seriálu.

Další den se chystám na Calton Hill, ze kterého je výhled na celý Edinburgh.

Fotky (už tam jsou fotky i z dalšího dne)