Nejdřív jsem zamířila do Poundlandu pro baterky do foťáku. Poté už jsem kráčela směr Calton Hill. Od centra to není daleko, asi tak 5 minut chůze od hostelu.
Až vylezete několik desítek schodů a pořádný kopec, naskytne se vám nepřekonatelný výhled. Můžete si zvolit z několika walks - cest. Buď Regent, kterou jsem šla já, nebo Hume. Regent vede okolo celého kopce a dovede vás až k centru, kde jsou pozůstatky staveb.
I když bylo pod mrakem a občas zapršelo, bylo hezky vidět a to se taky potvrdilo množstvím lidí.
Když koukáte na Staré město, vidíte ještě jeden kopec, takový útes, kam turisté také hodně chodí. Řekla jsem si, že to také zkusím. Počasí se během chvíle vylepšilo a svítilo sluníčko.
Vydala jsem se tedy směrem, kudy chodili všichni, kdo tam šli. Takhle jsem šla asi půl hodiny a nic. Žádná odbočka, tak jsem to vzdala, protože bych tam asi stejně už nevylezla. (Domů přijedu asi úplně zničená, koleno mimo provoz, chřipka, no bude to ještě ten týden zajímavé.)
Prošla jsem si tedy část města pod The Royal Mile a poté rychle zalezla do hostelu, abych byla včas na skypu.
Po ukončení hovoru jsem chtěla jít dál ven, jenže začalo tak pršet, že se nedalo ani jít a všichni se přiřítili zpět na pokoj. Jo, máme tu nového obyvatele z Irska.
Zbytek odpoledne jsem prokecala s rumunským spoluobyvatelem a poté se navečer vydala na Princess Street, ještě se jednou podívat a poté do Tesca pro večeři.
Už nesmím nikdy vlézt do The Works, ty knížky tam, to je něco. Mám další dvě a zítra (dnes, kdy tohle píšu) bude zatěžkávací zkouška, kdy batoh musím odnést na nádraží a z něho pak do hostelu v Newcastlu. Poprvé batoh hodím s tím vším nákladem zase na záda.
V Tescu jsem sáhla po salátu s kuskusem, který jsem pak ani nedojedla, protože vůbec nebyl dobrý. Takže jsem skončila s jablkem, mufiny a zbytky jídla, co jsem tu měla a které jsem potřebovala sníst.
Večer jsem pak pokračovala v rozhovoru s rumunem, který mi nabídl na ochutnání místní čokoládovou specialitu. Mňam, pomerančová čokoláda mě nadchla, není to jako čokoláda u nás s kousky pomeranče, tohle bylo takové zvláštní. Hned pro to pak v Newcastlu před odjezdem poženu do obchodu a dovezu domů na ochutnání.
A takhle vypadal můj poslední celý den v Edinburghu. Zítra už mě čeká autobus v 11:10 do Newcastlu, kam bych měla dorazit kolem 14:15, ale víme, jak to je s těmi jejich autobusy.
Žádné komentáře:
Okomentovat