Dnes je můj poslední celý den v Brightonu! Počasí se umoudřilo a je nádherně. Svítí sluníčko, do toho fouká mírně vítr a teplota je okolo 24. No nádhera. Až se mi odtud nechce.
Ráno pro mě začalo v 9 hodin, kdy jsem se vydala hledat místní internetovou kavárnu, abych si tedy vytiskla tu novou jízdenku. Vyrazila jsem spolu s Annabelle, která dnes odjížděla a šla si tak nakoupit, aby si udělala snídani a oběd, než pojede. Celou cestu jsme prokecaly a u místního Taj Mahalu se rozloučily, popřály si hodně úspěchů dál. Ona mě s cestou a já jí, aby si našla práci v oboru.
Zanedlouhou slyším volání “Verrrouuunika”, otočím se, a Annabelle utíká, že se prý rozhodla, že půjde do jiného obchodu. Tak jsme povídaly dál a dál a znovu se rozloučily. Lidi v tomhle pokoji jsou vážně super a budou mi dál chybět. Nina odjíždí zítra se mnou do Londýna, tak dneska ještě asi někam vyrazíme.
Kavárnu jsem našla během chvíle a za 60 pencí si vytiskla potřebný papír. Poté už jsem se vydala do Poundlandu, kde je vše za jednu libru. Tedy těch věcí tam. Avšak šla jsem tam hlavně z důvodu, že jsem potřebovala nové brýle, jelikož ty moje se po včerejším útoku racka rozpadly.
Zbytek dopoledne jsem strávila na pláži, kde jsem se snažila chytit barvu. Kolem jedné hodiny jsem se rozhodla, že si zajdu na oběd. Našla jsem jedno malé bistro blízko hostelu a za 4.99 si dala kuřecí burger, hranolky a pití.
To je právě ono, to nám tu Annabelle vysvětlovala. Pro angličany je 20 librovka jako pro nás stovka. Jídlo je tu někde dražší, hlavně v restauracích a vlastně i trochu v normálních obchodech. Oblečení tu vyjde tak nastejno. Ale to se jedná jen o to, když se to vezme z pohledu české výplaty a přepočtu peněz. Pro brity je to tu levné. Právě Annabelle říkala, že když sem přijela před 2 lety, tak všechno přepočítávala na eura a vždycky se hrozila. Když si začala vydělávat libry, tak už se to obrátilo. Jako servírka bere v Londýně 2500 liber, když má dobrý měsíc. Tak si to spočítejte.
Po obědě jsem šla podél břehu k Brighton Marina a když jsem se vracela zpět k Pieru, opět jsem se usadila na pláži. Najednou tam přišel děda se třemi dětmi, každému rozdal reflexní vestu a řekl: “Tak teď si tu hrajte, já budu sedět tamhle, tak ať vás vidím.” Jenže za chvíli se mu děti promíchaly s dětmi ze školek a škol, které ty samé vesty nosí.
Jelikož na pláži začalo být trochu přeplněno, rozhodla jsem se vydat na Pier, kam jsem si sedla do lehátka a pozorovala lidi na atrakcích. Tam jsem byla asi 2 hodiny a pak jsem šla do hostelu, abych si sbalila věci, jelikož večer se mi do toho nebude chtít. Takže teď tu píšu tohle a za chvíli odcházím do obchodu, abych si koupila na zítra snídani a oběd, jelikož v 9:50 z Brightonu odjíždím do Londýna a z Londýna do Oxfordu. Bude se mi stýskat, Brightone!
Večer jsem strávila opět na pláži a na Pieru. Nejdříve jsem si došla do The Co-operative pro nějakou tu snídani. Povedlo se a já byla o libru lehčí. Teda řeknu vám, ty jejich kováky, to je tíha. Poté už jsem zamířila na Pier, kde jsem se asi do osmi pohybovala. Pak jsem se rozhodla, že si dám na rozloučenou místní delikatesu. Koblížky s nutelou. Požádala jsem o čtyři, nejmenší porci, dostala jsem jich pět.
Hloupým nápadem jsem se s nimi vydala podél pobřeží. Hned byl na mě podniknut útok rackem, otočím se tedy, abych unikla a tam už číhal další. No nějakým zázračným způsobem se mi je povedlo zachránit a taky vlastně i sníst. Mňaaaaaaam.
Chtěla jsem si počkat na setmění, kdy je Pier nádherně osvětlený, takže jsem dnes zůstala venku déle.
Dneska bylo tak krásně, že se mi povedlo spálit se. Hlavně tedy ruce a nohy. Auuuuuu! No jo, když já si myslela, že to tak pálit nebude a tak jsem se nenamazala. Stalo se.
Zítra ráno se musím z hostelu odhlásit a hlavně vrátit klíč, aby mi vrátili 20 librový depozit. V 9:50 vyrážím směr Londýn. S Brightonem se budu těžko loučit, i když to věčné chránění jídla před racky mi chybět nebude, ale ty lidi, ten způsob života, taková ta pohoda tady, tolerance, volnější myšlenky. Lidé tu zkrátka neřeší druhé a hledí si svého. Sem se zkrátka jednou musím vrátit.
A taky už začínám pomalu po těch 10 dnech zjišťovat, že jsem přepnutá do angličtiny a ta čeština mi ani tak nechybí.
Fotky (na konci)
Žádné komentáře:
Okomentovat