Poslední celý den v Římě! Dnešní plán byl jasný - Vatikán. Měla jsem koupené lístky do muzeí a Sixtínské kaple, ale nějak jsem byla smířená i s tím, kdyby to nevyšlo.
Ráno jsem se vyrazila projít po centru. Konečně bylo trochu méně - tedy 33, ale i to bylo docela znát. Toulala jsem se chvíli okolo Pantheonu a Piazza Navona, odkud jsem pak vyšla směr Andělský hrad, ke kterému se po mostě dostanete velice těžce. Jsou totiž všude prodejci, gladiátoři nutící vás do fotek...
Odtud je to kousíček do Vatikánu. Už jak jsem se blížila, jsem viděla, že to nepůjde. Cedule hlásila čekací dobu 3,5 hodiny...na přímém sluníčku! Tak nějak jsme se asi s ostatními turisty dohodli a všichni jsme se potkali v Římě. Ty fronty tady jsou fakt něco.
No nic, prošla jsem si alespoň náměstí a opět jsem byla svědkem, jak jede sanitka pro kolabujícího člověka.
Po cestě zpět jsem potkala několik žebráků. To je další extrém tady, je jich tu opravdu hodně.
Z Vatikánu jsem to vzala po nábřeží k dalšímu seriálovému místu - schodům. Opět jsem narazila na dalšího fanouška, který se tam také fotil.
Poté jsem si na chvíli sedla k vodě, abych si alespoň na pár minut odpočinula, když už jsem našla místo, kam si šlo sednout.
Pak už jsem se jen toulala centrem. Tak nějak jsem narazila na fontánu Trevi, kde jsem byla již první den a kde policisté pískali. Tentokrát už byla fontána obehnána páskou a turisté k ní ani nemohli. Takže si už mincí hodíte z velké dálky. :D
Při cestě zpět jsem si prošla ještě nějaké obchůdky se suvenýry a hlavně si koupila večeři a vrátila jsem se na hotel, abych si zabalila, protože další den mě čeká přesun do Neapole.
Den 47
Ráno jsem si dobalila poslední věci. Odubytovala se a vyrazila jsem směrem k nádraží Termini, abych si někde koupila oběd a svačinu do autobusu. Chvíli jsem se ještě procházela a koukala do výloh.
Poté jsem se metrem dostala na zastávku Tiburtina, kde se nachází autobusové nádraží. Nádraží to není nijak extra hezké, ale oproti třeba Kodani je to nádhera. Ulovila jsem místo na lavičce a za chvíli si vedle mě sednul chlápek. Po asi půl hodině se mě ptá, jestli taky jedu tímhle busem (seděli jsme u zastávky 5), tak říkám, že ne a dali jsme se do řeči. Probrali jsme cestování a díky tomu ta hodina a půl utekla. On nasednul na bus do Milána a já do Neapole.
Poprvé jsem se setkala s tím, že v autobuse bylo zakázáno jíst a jít na WC. V autobuse, který jede přes deset hodin! Já naštěstí jela jen tři hoďky, ale i tak.
Do Neapole jsme přijeli o dvacet minut dřív, než byl předpokládaný příjezd. Popsat autobusové nádraží se ani nedá! Neskutečný bordel (který se teda pak ukázal po celém městě), podivní lidé u stěn (ne čekající na autobus)...to mě donutilo (plus recenze na internetu) změnit plány a v pondělí nebudu čekat na bus do půlnoci, ale pojedu už ráno. Jsem dost odvážná, ale ne na to, abych čekala v noci na takovém místě (a vlastně celá čtvrť u nádraží a tam, kde bydlím, je v tomhle ohledu horší - je doporučeno nevycházet ven po 11 večer...spousta bezdomovců, gangů...prostě Neapol no :D ).
Do hotelu to je z nádraží asi 5 minut, což je super. Už jak jsem šla, jsem byla nadšená z toho, jak to tady vypadá. Ten bordel je samozřejmě hrozný, ale tady to vypadá jako by se tu zastavil někde čas.
Po ubytování - mám jednolůžkový pokoj se společnou koupelnou - jsem vyrazila do obchodu pro večeři. Je to tu výrazně levnější. Pak už jsem jen odpočívala, protože jsem toho moc v Římě nenaspala kvůli tomu šílenému vedru na pokoji. Tady je naštěstí klimatizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat