Neděle. Skoro všude zavřeno. Tedy menší supermercaty jsou některé otevřené. Taky jsou narvané turisty kupující pití. Dnešní plán: Sagrada de Família - konečně.
Ráno jsem nastoupila do metra na Poble Sec a dojela na Diagonal, kde jsem si opět dala menší oběd. Poté jsem vyrazila směr Sagrada po ulici Diagonal. Po cestě jsem se zastavila u Casa de les Punxes - dům, který je složen ze tří menších budov a ke kterému se vážou různé legendy.
Dále jsem pokračovala ke Sagradě....teda...čekala jsem hodně lidí, ale tohle...to bylo i na mě moc. Dovnitř se na místě nedostanete. Chce to mít objednané lístky několik týdnů dopředu. Ty byly dlouho vyprodané. Na místě byla fronta, která tvořila kruh okolo celé baziliky.
Bude mi tedy stačit jen pohled zvenku. Vyfotit si baziliku problém nebyl. Ten nastal, když jste se chtěli vyfotit v parku s bazilikou za vámi. Opět fronta a tlačenice. Uhnala jsem jednu asiatku a ta mě vyfotila, i když by fotka mohla být lepší, Sagrady tam je kousíček, ale to mi musí stačit.
Chvíli jsem poseděla v parku a kochala se výhledem. Stavba je to nádherná a až bude dokončená, to bude něco!
Neděle patřila Gaudímu a tak nesměla chybět návštěva parku Guell. Jenže nikdo mi neřekl, co sil to bude vyžadovat. Nejdříve jsem se zastavila u muzea moderního umění - Recinte Modernista, odkud jsem jela metrem na zastávku Vallcarca. Ukazovalo mi to cca 400m chůze, super. To by šlo. Jenže hned, jak jsem zahnula do ulice vedoucí do parku, udělalo se mi špatně z toho pohledu na ty schody a ten strmý kopec. V tomhle vedru a již bez pití! Už jsem si nahoře hledala příznaky infarktu. Tohle mi tedy dalo zabrat.
Jenže...ten výhled pak...ten stál za to. Prošla jsem si park. Část je neplacená a do části musíte mít lístky objednané přes internet. Nestojí to však za to, protože placená část je fakt maličká a všechno vidíte i z neplacené.
Hned po příchodu jsem zažila dobrodrůžo. Šla jsem za skupinkou, když v tom najednou se jedné paní zvrtla noha tak, že měla otevřenou zlomeninu holeně. Během chvilky pro ní byla záchranka.
Všude lítají papoušci (to mě děsilo asi víc než ten kopec). Park je to krásný a Gaudího stavby ještě hezčí. Dobře, stálo to za to. V parku opět na každém kroku ind prodávající vodu a černoši z dekami (brýle, kloubouky, selfie tyče...).
Park jsem si prošla a po hlavní jsem to vzala dolů ke stanici metra Lesseps, odkud jsem jela do hotelu. V supermercatu jsem si koupila večeři a šla na pokoj balit. V pondělí večer mě čeká opět noční přejezd autobusem zpět do Itálie.
Možná se konečně už pořádné vyspím, protože tady to moc nešlo. Okno jsem měla na hlavní ulici a místní jsou zvyklí být vzhůru pěkně dlouho! A strašně řvou!
Žádné komentáře:
Okomentovat