Poslední den v Barceloně. Večer ve 20:50 mi jede autobus do Janova, kde mám hodinu a půl na přestup na autobus do Pisy, kde bych měla být ve 13:30.
Chvíli po 11 jsem se odubytovala a metrem vyrazila na ulici Diagonal, kde jsem asi hodinu seděla na lavičce a pozorovala ruch velkoměsta.
Po obědě, kdy jsem stihla dopsat příspěvky, jsem vyrazila směr poslední památky, které jsem chtěla v Barceloně vidět a to Casa Mila a Casa Batlló - poslední rezidenční domy, které Gaudí navrhnul.
Poté jsem došla k oblouku a později parku Citadella, kde jsem zůstala do odjezdu, protože autobusové stanoviště je cca 10 minut od parku.
Autobus začínal v Barceloně, takže jsem si mohla vybrat místo. Super. :) Dlouho jsem sama neseděla, protože o dvě zastávy dále si ke mně přisedla holčina kolem 10 a neustále mě kopala.
Celkově to byla příšerná jízda. Za mnou seděl nechutně chrchlající namachrovaný ital, pak vedle seděli tři neustále řvající a mlátící se po hlavě chlapci (né uplně nejmladší), kteří vydávali jen zvuky a jejichž matka je posadila pouze na autobus a s nimi už nejela.
Ale to nejhorší teprve přišlo. Přijeli jsme ke hranicím Španělsko-Francie a hned na nás mávali na kontrolu. Do autobusu vlezla policistka a policista, oba vážné výrazy a nepříjemně působící. Museli jsme si vystoupit, vzít si zavazadlo a položit ho před nás. Mezitím autobus pročmuchal pes, pak nás a pak naše věci. Každého prošacovali. Policistka se sice usmívala a jen tak mě lehce prošacovala, ale i tak to bylo pěkně nepříjmené, jako bych byla nějaký zločinec. Pak následoval test na drogy, oblízli jsme papírek a každý obdržel několik otázek. Jeden pasažér byl odveden mimo a k němu pak vystoupili další dva, kteří tam s ním zůstali, protože ho police dál nepustila. Pokračovali jsme tedy bez nich. (Nejspíše se jednalo o uprchlíky, dál teda ze sedmi černochů pokračovali čtyři.)
Chvíli po páté ráno jsme opouštěli Nice a za městem opět plácačka a následoval stejný proces, jen jsme si nevystupovali a pes opět čmuchal. Můj batoh byl najednou jako jediný venku (z jedné strany, na druhé straně busu jich bylo víc) a policista na něj neustále ukazoval, ať k němu jde čuchat. (Měla jsem tam nutellu, to je tak jediné, co jsem navíc ze Španělska vezla.) Zatímco policista se psem prováděl kontrolu, policistka kontrolovala pasy (nad občankou jen mávla) a pokládala otázky (kam, odkud, na jak dlouho, proč, jestli máme peníze na cestu zpět, jestli máme stálou práci, jestli něco nelegálního převážíme, jestli jsme někdy požili tvrdou drogu...) Cca půl hodina zdržení.
Prošli jsme, dobrý. Ujeli jsme tak 50 km a ukazuje na nás finanční policie v Itálii, ať zastavíme. Celý proces následuje znova. Tentokrát do autobusu vstoupí policista s batohem a ptá se po majiteli. Přihlásí se jedna holka a je vyzvána, ať jde ven. Něco tam pěknou chvilku řeší, ona kroutí hlavou. Po cca 15 minutách se jde řidič zeptat na situaci, holka mávne rukou a jedeme bez ní. (Doteď jsem měla jen tři kontroly a to pouze pasů, tohle prostě muselo být vytipováno.)
Do Janova letíme snad 150 po všech těch mostech a na mokré silnici. No bylo mi pěkně špatně. To velké zpoždění řidič dohnal a já vystupuji v Janově kolem deváté hodiny ráno.
Po hodině a půl čekání přijíždí autobus z Milána a bere mě do Pisy, kam dorážíme ve 13:30.
Autobusové nádraží Flixbusu je v Pise asi 15 minut od hlavní turistické atrakce - Šikmé věži. Procházím tedy okolo a prodírám se davy lidí snažících se udělat tu známou fotku.
Jsem ubytována v penzionu kousek od centra (ale 45 minut od autobusového nádraží), takže jsem došla pěkně uřícená.
Odpoledne jsem se musela chvíli natáhnout, protože jsem v noci spala asi tak hodinu. Večer jsem vyrazila projít si centrum a hlavně najít něco k jídlu a odměnit se gelattem.
Žádné komentáře:
Okomentovat